Když vedle sebe postavíte tři počítače s různými operačními systémy, zjistíte, že z pohledu uživatele nejsou rozdíly mezi systémy až tak markantní. Vždy budete pracovat s podobnými prvky a na stejné věci používat podobné aplikace. Aby byl operační systém konkurenceschopný, nemůže se odchylovat od zaběhnutého standardu.
Co se liší jsou detaily a způsoby práce. Odpověď na to, proč tomu tak je, můžeme hledat v třicetileté historii vývoje grafického uživatelského prostředí, která je sice známá, ale rekapitulace neuškodí.
Všechno v podstatě v roce 1981 uvedla do světa firma Xerox ve Star systému počítače Alto. Ta historie je hodně zajímavá, takže alespoň krátce.
Xerox začal v roce 1970 hledat nejrůznější cesty moderních technologií a zřídil k tomu "think tank" v podobě vlastního výzkumného centra PARC (Palo Alto Research Centre). Po několika letech výzkumu se podařilo lidem PARCu vytvořit systém stojící na oknech, ikonách, nabídkách a ukazatelích (takzvané WIMP paradigma = windows, icons, menus and pointing devices).
Nebyl to nejlepší systém a nefungoval nijak dokonale, ale určil směr, jehož výsledky vidíme dnes. Byl to tehdy Steve Jobs a tým lidí z Applu, kteří se k sousedovi přišli podívat na nový způsob práce na počítači a pochopitelně se nadchli. Nadchli se tak, že v roce 1983 uvedl Apple na trh počítač Apple Lisa, s operačním systémem, který vlastně jen vylepšil a poupravil výsledky práce Xeroxu (který nakonec v této oblasti marketingově úspěšný nebyl). Lisa sice nebyla žádným obchodním trhákem, ale navazující Apple Macintosh už byl.
Tady vstupuje na scénu brýlatý mladík Bill Gates a jeho Microsoft, který v té době zpracovával nejrůznější softwarová řešení pro různé zadavatele a jedním z nich byl i Apple. Gates byl a je člověk s výtečným obchodním úsudkem a pochopil, že pokud má udržet krok v oboru, musí jít podobnou cestou jako Apple.
Windows 1.0 vycházejí roku 1985, a ačkoliv vypadají jako chudý příbuzný systému od Applu, nebude to trvat dlouho a další verze si získají srdce počítačových výrobců po celém světě. Kdybych byl škodolibý, řekl bych, že čas, který potřebují vývojáři ke zkopírování operačního systému, je zhruba dva roky.
A Linux? Tam se to celé komplikuje. Linux má hned několik možností, jak uživatelům vizualizovat práci systému a něco, co bychom mohli nazvat grafickým prostředím, muselo počkat na tendenci popularizovat a zpřístupnit Linux jako operační systém. Současné systémové nadstavby KDE, GNOME nebo Xfce se začaly vyvíjet v roce 1996 a dnes může mít Linux opravdu celou řadu podob. Důležité ale je, že v základě můžeme srovnávat. Díky Xeroxu si dnes můžete sednout ke kterémukoliv operačnímu systému s grafickým rozhraním a zhruba budete tušit, co a jak.
Zní to jako docela hezká idylka. Bohužel to, že budete tušit, neznamená, že budete vědět. Rozdíly v operačních systémech jsou nejen v detailech používání, kdy každý vývojový tým věří v něco jiného, ale sahají hluboko do systému. Tam běžný uživatel nevidí a používáním různých technologií, různých standardů a přístupů nám tu idylku bourají a nutí nás přistoupit na tu jednu konkrétní hru, která se se stejnými kostkami hraje pokaždé jinak.
Apple si vcelku právem přivlastnil masový zájem o počítače pracující s paradigmatem WIMP. Byl první z důležitých hráčů a dokázal to dobře prodat. Aura vizionářské firmy nutí Apple jít vždy trochu jinou cestou než ostatní a každý úspěch patřičně vyzdvihnout.
Ale jablečná firma už nemůže dělat, že její konkurence neexistuje, protože na to v devadesátých letech málem doplatila. Mac OS X tedy musí zachovávat kompabilitu s řešením Microsoftu, musí znát standardy a formáty, a pokud se od nich chce mermomocí odchylovat, nesmí chybět plně dostupná alternativa, export nebo oklika. A odchylovat se musí, protože uživatelé to očekávají.
Systém Applu musí být navíc na jednu stranu maximálně použitelný pro velké množství uživatelů a na druhou stranu velice jednoduchý na ovládání, protože to je to, čím se od začátku honosí. Na tuhle schizofrenii museli vývojáři najít lék: uživatelské prostředí postavené na předem daném schématu práce. Pokud ho přijmete, máte vyhráno.
Zní to jako obrovská výhoda a logické řešení, ale lidí, kteří právě tohle akceptovat nechtějí, je spousta. Také jste někdy zaslechli, že Apple je jako Severní Korea, nebo že uživatelé Maců jsou ovce? Tak to je přesně ono.
Systém Maců je direktivní a ačkoliv je mnoho možností jak s ním pracovat, neustále budete narážet na tendenci systému pracovat tím jedním určitým způsobem. Pro mě je to skvělé řešení, protože člověka zbaví nutnosti řešit operační systém jako takový a umožní mu prostě pracovat. A to je paradoxně něco naprosto osvobozujícího. Nebo svazujícího, ani to nemůžu popřít.
Microsoft, ten se naopak dlouho nemusel snažit. Přišel jako druhý a Bill Gates od začátku věděl, že je mnohem těžší něco dobře udělat, než to skvěle prodat. A aby se to skvěle prodávalo, musely být Windows ve zcela opačné pozici oproti Macům, musely být univerzální.
Jejich masová rozšířenost nutí Microsoft dělat řešení, která musí podporovat obrovské množství aplikací, ovladačů, knihoven systému, prvků zpětné kompatibility a určitou schopnost systému se učit. Vývojáři musí počítat s obrovskou masou uživatelů, kteří vlastně s počítačem vůbec neumí a přitom vytvořit něco, co bude sloužit profesionálovi stejně dobře jako osmiletému klukovi.
To je těžký úkol a Windows ho vlastně plní velice dobře. Bohužel to, že jsou tak oblíbené, sebou nese ty největší problémy. Bez masové obliby by nebyl důvod pro Windows psát škodlivý software a bez virů a červů by se mnoha uživatelům žilo mnohem lépe. Ty tuny aplikací, které pro tuto platformu existují, jsou úžasné. Mezi kvalitní prací programátorů ale naleznete i spoustu odpadu, který si v dobré víře jen tak nainstalujete, aby jste si aplikaci vyzkoušeli a už nikdy se jí pořádně nezbavíte. Určitou dobu bylo také jednodušší vytvořit vlastní standardy tam, kde už jiní stanovovali obecné.
Univerzálnost je to, co dohnalo Windows Vista do kouta zklamání. Čekalo se na ně tak dlouho, že mnozí očekávali revoluci. Ale jakou revoluci můžete dělat s tolika uživateli na krku? To spíš půjdete krok-sun-krok a postupně dospějete tam, kam jiní skokem. Odsuzovat Windows je jako odsuzovat podlahu za to, že je nudná, protože na trampolíně je mnohem větší švanda chodit.
Protože přišel jako poslední, musel se Linux radikálně vymezit proti konkurenci. Tam kde zbývající dva nabízejí řešení, má tenhle systém "možnosti". "Hele, tady máš součástky a dělej si s nima co chceš."
Umožňuje tedy vytvořit řešení zcela podle uživatele a pro ty, kteří to nedokážou, nebo nechtějí, nabízí to, co udělali jiní - to jsou jednotlivé distribuce. Výhody jsou zřejmé. Univerzálnost je nahrazená kreativitou. Pro každé konkrétní použití může sloužit odlišná distribuce a ty, které neexistují, se dají vytvořit úplně od základu.
Problém je v tom, že na to, aby jste si Linux opravdu užili, musíte chápat minimálně základní "podkobercové" fungování systému. Jinak jste ta oblíbená "lama" (česká Wikipedie říká, že: "tento výraz pochází ze skateboardingu, kde označoval člověka schopného přivodit těžká zranění sobě i okolí (lame = chromý)" ) a lidé kolem Linuxu se motající pro to nemají často úplné pochopení.
Jak vidíte, Linux je nesporně fascinujícím nástrojem a vy jako uživatel můžete mít takovou moc nad systémem jako v žádném jiném. Je zdarma a tvoří se s krásným záměrem "otevřenosti". Ale to jsou takové ty hezké řečičky, které najdete všude tam, kde se tahle zvláštní IT elita schází.
Já s Linuxem bojoval dva roky a neustále narážel na problémy na úplně základní úrovni práce se systémem a to je přesně to, co mě zdržuje a odrazuje. Ale výsledný komfort musí být úžasný. Cesta je ovšem trnitá.
Dobrý den, těším se na Váš seriál o operačních systémech a rád bych také přešel na Mac, ale rád bych věděl, jestli je tento OS i v české lokalizaci.
Dobry den, precetl jsem si vas clanek na a vypadal dost dobre. A porad mi vrta hlavou, v cem je Mac lepsi nez Windows? Windows neni spatny, ale ani skvely a Linux uz vubec nesnasim.
Svoje dotazy můžete posílat na adresu jiri.ibl@emag.cz nebo je zanechat v komentářích pod článkem. Odpovědí se dočkáte za týden ve třetí kapitole tohoto seriálu.
Co se liší jsou detaily a způsoby práce. Odpověď na to, proč tomu tak je, můžeme hledat v třicetileté historii vývoje grafického uživatelského prostředí, která je sice známá, ale rekapitulace neuškodí.
Xavere, oxeroxuj mi ten Xerox!
Všechno v podstatě v roce 1981 uvedla do světa firma Xerox ve Star systému počítače Alto. Ta historie je hodně zajímavá, takže alespoň krátce.Xerox začal v roce 1970 hledat nejrůznější cesty moderních technologií a zřídil k tomu "think tank" v podobě vlastního výzkumného centra PARC (Palo Alto Research Centre). Po několika letech výzkumu se podařilo lidem PARCu vytvořit systém stojící na oknech, ikonách, nabídkách a ukazatelích (takzvané WIMP paradigma = windows, icons, menus and pointing devices).
Nebyl to nejlepší systém a nefungoval nijak dokonale, ale určil směr, jehož výsledky vidíme dnes. Byl to tehdy Steve Jobs a tým lidí z Applu, kteří se k sousedovi přišli podívat na nový způsob práce na počítači a pochopitelně se nadchli. Nadchli se tak, že v roce 1983 uvedl Apple na trh počítač Apple Lisa, s operačním systémem, který vlastně jen vylepšil a poupravil výsledky práce Xeroxu (který nakonec v této oblasti marketingově úspěšný nebyl). Lisa sice nebyla žádným obchodním trhákem, ale navazující Apple Macintosh už byl.
Tady vstupuje na scénu brýlatý mladík Bill Gates a jeho Microsoft, který v té době zpracovával nejrůznější softwarová řešení pro různé zadavatele a jedním z nich byl i Apple. Gates byl a je člověk s výtečným obchodním úsudkem a pochopil, že pokud má udržet krok v oboru, musí jít podobnou cestou jako Apple.
Windows 1.0 vycházejí roku 1985, a ačkoliv vypadají jako chudý příbuzný systému od Applu, nebude to trvat dlouho a další verze si získají srdce počítačových výrobců po celém světě. Kdybych byl škodolibý, řekl bych, že čas, který potřebují vývojáři ke zkopírování operačního systému, je zhruba dva roky.
A Linux? Tam se to celé komplikuje. Linux má hned několik možností, jak uživatelům vizualizovat práci systému a něco, co bychom mohli nazvat grafickým prostředím, muselo počkat na tendenci popularizovat a zpřístupnit Linux jako operační systém. Současné systémové nadstavby KDE, GNOME nebo Xfce se začaly vyvíjet v roce 1996 a dnes může mít Linux opravdu celou řadu podob. Důležité ale je, že v základě můžeme srovnávat. Díky Xeroxu si dnes můžete sednout ke kterémukoliv operačnímu systému s grafickým rozhraním a zhruba budete tušit, co a jak.
Zní to jako docela hezká idylka. Bohužel to, že budete tušit, neznamená, že budete vědět. Rozdíly v operačních systémech jsou nejen v detailech používání, kdy každý vývojový tým věří v něco jiného, ale sahají hluboko do systému. Tam běžný uživatel nevidí a používáním různých technologií, různých standardů a přístupů nám tu idylku bourají a nutí nás přistoupit na tu jednu konkrétní hru, která se se stejnými kostkami hraje pokaždé jinak.
Zpátky do budoucnosti
Tady nám historie jednotlivých systémů nabízí vysvětlení pro to, jak dnes operační systémy pracují a vypadají.Mac
Apple si vcelku právem přivlastnil masový zájem o počítače pracující s paradigmatem WIMP. Byl první z důležitých hráčů a dokázal to dobře prodat. Aura vizionářské firmy nutí Apple jít vždy trochu jinou cestou než ostatní a každý úspěch patřičně vyzdvihnout.Ale jablečná firma už nemůže dělat, že její konkurence neexistuje, protože na to v devadesátých letech málem doplatila. Mac OS X tedy musí zachovávat kompabilitu s řešením Microsoftu, musí znát standardy a formáty, a pokud se od nich chce mermomocí odchylovat, nesmí chybět plně dostupná alternativa, export nebo oklika. A odchylovat se musí, protože uživatelé to očekávají.
Systém Applu musí být navíc na jednu stranu maximálně použitelný pro velké množství uživatelů a na druhou stranu velice jednoduchý na ovládání, protože to je to, čím se od začátku honosí. Na tuhle schizofrenii museli vývojáři najít lék: uživatelské prostředí postavené na předem daném schématu práce. Pokud ho přijmete, máte vyhráno.
Zní to jako obrovská výhoda a logické řešení, ale lidí, kteří právě tohle akceptovat nechtějí, je spousta. Také jste někdy zaslechli, že Apple je jako Severní Korea, nebo že uživatelé Maců jsou ovce? Tak to je přesně ono.
Systém Maců je direktivní a ačkoliv je mnoho možností jak s ním pracovat, neustále budete narážet na tendenci systému pracovat tím jedním určitým způsobem. Pro mě je to skvělé řešení, protože člověka zbaví nutnosti řešit operační systém jako takový a umožní mu prostě pracovat. A to je paradoxně něco naprosto osvobozujícího. Nebo svazujícího, ani to nemůžu popřít.
Windows
Microsoft, ten se naopak dlouho nemusel snažit. Přišel jako druhý a Bill Gates od začátku věděl, že je mnohem těžší něco dobře udělat, než to skvěle prodat. A aby se to skvěle prodávalo, musely být Windows ve zcela opačné pozici oproti Macům, musely být univerzální.Jejich masová rozšířenost nutí Microsoft dělat řešení, která musí podporovat obrovské množství aplikací, ovladačů, knihoven systému, prvků zpětné kompatibility a určitou schopnost systému se učit. Vývojáři musí počítat s obrovskou masou uživatelů, kteří vlastně s počítačem vůbec neumí a přitom vytvořit něco, co bude sloužit profesionálovi stejně dobře jako osmiletému klukovi.
To je těžký úkol a Windows ho vlastně plní velice dobře. Bohužel to, že jsou tak oblíbené, sebou nese ty největší problémy. Bez masové obliby by nebyl důvod pro Windows psát škodlivý software a bez virů a červů by se mnoha uživatelům žilo mnohem lépe. Ty tuny aplikací, které pro tuto platformu existují, jsou úžasné. Mezi kvalitní prací programátorů ale naleznete i spoustu odpadu, který si v dobré víře jen tak nainstalujete, aby jste si aplikaci vyzkoušeli a už nikdy se jí pořádně nezbavíte. Určitou dobu bylo také jednodušší vytvořit vlastní standardy tam, kde už jiní stanovovali obecné.
Univerzálnost je to, co dohnalo Windows Vista do kouta zklamání. Čekalo se na ně tak dlouho, že mnozí očekávali revoluci. Ale jakou revoluci můžete dělat s tolika uživateli na krku? To spíš půjdete krok-sun-krok a postupně dospějete tam, kam jiní skokem. Odsuzovat Windows je jako odsuzovat podlahu za to, že je nudná, protože na trampolíně je mnohem větší švanda chodit.
Linux
Protože přišel jako poslední, musel se Linux radikálně vymezit proti konkurenci. Tam kde zbývající dva nabízejí řešení, má tenhle systém "možnosti". "Hele, tady máš součástky a dělej si s nima co chceš."Umožňuje tedy vytvořit řešení zcela podle uživatele a pro ty, kteří to nedokážou, nebo nechtějí, nabízí to, co udělali jiní - to jsou jednotlivé distribuce. Výhody jsou zřejmé. Univerzálnost je nahrazená kreativitou. Pro každé konkrétní použití může sloužit odlišná distribuce a ty, které neexistují, se dají vytvořit úplně od základu.
Problém je v tom, že na to, aby jste si Linux opravdu užili, musíte chápat minimálně základní "podkobercové" fungování systému. Jinak jste ta oblíbená "lama" (česká Wikipedie říká, že: "tento výraz pochází ze skateboardingu, kde označoval člověka schopného přivodit těžká zranění sobě i okolí (lame = chromý)" ) a lidé kolem Linuxu se motající pro to nemají často úplné pochopení.
Jak vidíte, Linux je nesporně fascinujícím nástrojem a vy jako uživatel můžete mít takovou moc nad systémem jako v žádném jiném. Je zdarma a tvoří se s krásným záměrem "otevřenosti". Ale to jsou takové ty hezké řečičky, které najdete všude tam, kde se tahle zvláštní IT elita schází.
Já s Linuxem bojoval dva roky a neustále narážel na problémy na úplně základní úrovni práce se systémem a to je přesně to, co mě zdržuje a odrazuje. Ale výsledný komfort musí být úžasný. Cesta je ovšem trnitá.
Nashledanou XP, nashledanou Slaxi?
Tento díl byl takový zahřívací. Potřeboval jsem hřiště, na kterém budeme hrát, a na něm nesmí historie a ostatní dva hráči chybět. Jak vidíte, zcela jsem ignoroval vše okolo rozdílů v jádrech systémů, ingnoroval jsem Unix, NTSF, WTF, BFLMPSVZ...protože...protože když člověk sedne k počítači, je mu to v podstatě jedno. Chce pracovat a to je pohled, který mě zajímá.MacFAQ aneb odpovědi na vaše dotazy
Dobry den, cital som vas clanok na emag.cz. Mam otazku ci je mozne nainstalovat Mac OS X na normalne PC napriklad Acer Travelmate 240. Ide mi o to odskusat si tento OS. DakujemNe, nejde to. Oficiálně nelze Mac OS X spustit na žádném počítači, který není od kolébky Apple. Neoficiálně to jde a znám řadu lidí, kteří to tak mají, ale bohužel proces instalace je všechno, jen ne jednoduchý, a pokud nejste nějaký technokrat, rozhodně se do něj nepouštějte bez dlouhého studia intenetových návodů a rad. Systém Vám na konci nemusí fungovat korektně a místo toho, aby jste si ho vyzkoušel, budete mučit sebe i počítač. Aby jste si ho mohl vyzkoušet, doporučuji si najít prodejce, kteří nabízejí zapůjčení Maca za nějakou tu korunu. Řekl bych, že po jednom víkendu už budete vědět dost, aby jste se mohl rozhodnout.
Dobrý den, těším se na Váš seriál o operačních systémech a rád bych také přešel na Mac, ale rád bych věděl, jestli je tento OS i v české lokalizaci.
Ano, je. K novému počítači dnes už dostanete českou lokalizaci zdarma a systém je už od výrobce přizpůsoben pro české prostředí. Ale kvalita této lokalizace je velice sporná. Český prodejce dosud nevyřešil řadu zásadních problémů a já bych osobně od lokalizování systému velice odrazoval. Pro práci se systémem Vám stačí pár anglických slovíček a většinou je někde po ruce grafické ztvárnění toho, co jaká věc dělá. Co se týče aplikací, tak tam je situace s češtinou lepší, ale naprosto upřímně (a bude to jeden z dílů seriálu) říkám, že práce českého zastoupení Applu je daleko za kvalitou práce konkurenčního Microsoftu, co do přizpůsobení produktu lokálním podmínkám.
Dobry den, precetl jsem si vas clanek na a vypadal dost dobre. A porad mi vrta hlavou, v cem je Mac lepsi nez Windows? Windows neni spatny, ale ani skvely a Linux uz vubec nesnasim.
Tak to nevím. Tohle je subjektivní otázka a neexistuje na ní jednoznačná odpověď. Každý systém má svoje plusy i mouchy a tento seriál se bude věnovat kladům a záporům operačního systému Mac OS X. Takže na jeho konci si odpovíte sám.
Svoje dotazy můžete posílat na adresu jiri.ibl@emag.cz nebo je zanechat v komentářích pod článkem. Odpovědí se dočkáte za týden ve třetí kapitole tohoto seriálu.
