Dr. Maclove, kapitola šestá

Bylo mu sotva šestnáct a bylo na něm jednoznačně vidět, že počítač, který si kupuje, vybral prostou a chladnou racionální úvahou. Strašlivě chladnou, až mě to vyvedlo z míry.

Přišel do krámu se svou mírně nedůvěřivou mámou a na nic se neptal. Věděl přesně co chce a co od toho čeká. Nechtěl nic vidět, slyšet, nenadával na Windows, nerecitoval slogany z propagačních materiálů. Nic.

Bastard ... zkazil mi všechnu radost. Co to je za obchod, když se nesmlouvá, nepřesvědčuje, neobhajuje! Co je to za přístup, všechno si zjistit, přijít, objednat a odejít?

Rok a půl, nebo jak dlouho, jsem prodával Macy a musím říct, že většina mých zákazníků se stala, alespoň na nějakou chvíli, něčím, čím se obvykle zákazníci nestávají.

Třeba takový František H. si koupil za těžce naspořené peníze Macbook v základní sestavě a pak chodil týden co týden na kafe a cigáro a popisoval mi, co všechno objevil. Chodil jsem k němu do kavárny zadarmo na kafe a o víkendech jsme tam jezdili na filmové večery.

Petr L. začal iPodem Nano, pokračoval přes MacBook Pro, iPod Touch a pokud vím, tak jeho poslední Apple věc byla iPhone. Stavoval se, když už měl plné zuby práce a kompenzoval to tím, že mi líčil, jak úžasné je tohle a tamto a občas se zasnil a vyprávěl o Vietnamu. Letos na podzim tam snad konečně jede, tak jsem zvědav, s čím se vrátí.

Honza T. si u mne nakonec MacBook nekoupil a přivezl si ho ze Států. Ale pár měsíců o tom snil a vždycky, když se ve dveřích objevilo pouzdro od violoncella, či na co to on hraje, tak jsem věděl, že práce je na příští hodinu ztracená.

A pan R., ten se vždycky objevil zčistajasna a chtěl vědět pár věcí a jakmile se dozvěděl co potřeboval, začal vyprávět o Španělsku, Británii, Japonsku, Francii - prostě o té zemi, ve které trávil poslední měsíce svého muzikantského putování. Teď je asi někde v Asii a jeho iMac 24" stojí opuštěný doma.

Marcus F. psal scénáře pro Hollywood, Mark D. neměl v Čechách přátele, Jiřího J. jsem několikrát obstojně nasral ... kurnik mohl bych pokračovat ještě hodně dlouho. Jak vidíte, víc než obchod to byl klub přátel Maců, ve kterém se hodně mluvilo a málo pracovalo. Bylo to krásné období nekonečného klábosení a setkávání.

Moc Maců jsem neprodal, protože na tu největší část zákazníků, na ty, které si jménem nepamatuji, jsem se díval skrz prsty. Chtěli racionálno a chtěli fakta a chtěli slyšet "výkon". A já říkal "krása". Chtěli znát "parametry". A já chtěl kázat "minimalismus". Chtěli "srovnávat". A já chtěl "ohromovat".

Tenhle kluk byl jiný. Díval jsem se skrz prsty na krutou realitu toho, že moje malá Apple komunita je iluze.

Dnes, i po takto dlouhém úvodu, bych chtěl popsat mýtus o Apple komunitě. O ní a jejím zániku.

Think different

Počítače pro lidi, kteří přemýšlí jinak. Počítače pro Einsteina, Johna Lennona, Gándhího, Boba Dylana. Pro ty, kteří se nebojí jít proti proudu. Šílenci, kteří posouvají lidstvo dopředu. Takový je Apple. Kdo by nechtěl patřit do takové společnosti!


Pokud uvažujete o Macu, určitě brousíte po internetu a možná jste narazili na tu záplavu geniálních grafiků, fotografů a muzikantů. Možná jste viděli fotky slavných, kteří si nesou hrdě svůj MacBook, iPod, nebo iPhone. Možná jste zbystřili při sledování nějakého filmu, kde se ve skvěle vydesignovaných bytech objevují iMacy (u nás drží podle mého rekord Tajnosti Alice Nellis, kde to vypadá, že Češi o Windows nikdy neslyšeli), nebo jste koneckonců na samotném Apple.com četli některý z příběhů výjimečných lidí, používajících Macy.


Třeba zakladatele 37signals.com:


Možná jste četli komentář Francise Forda Coppoly. Tady je i trailer nového filmu tohodle kmotra všech režisérů:


Nebo třeba o tom, jak na Macích natáčel depešák Alan Wilder skvělé album Recoil - Subhuman. Dejte si klip, tohle temné blues stojí za poslech:


Ostatně, když si tam najdete kohokoliv, tak kromě toho, že si bude vychvalovat práci na Macu, většinou dokáže říct i něco docela zajímavého.

Z toho všeho by bylo snadné dostat pocit, že v okamžiku, kdy začnete pracovat na Macu, váš život se změní a vy se automaticky stanete slavným a uznávaným.

Apple se od začátku snaží vymezovat vůči běžnému přístupu k počítačové firmě. Marketingoví odborníci dokonce tvrdí, že všechny ty vtipné reklamy na Apple naprosto porušují zásady dobrého spotu a místo produktu a jeho konkrétních parametrů propagují nějaký pocit. Toho se chytne každý odpůrce Maců a začne hřímat, že lidé mající Mac jsou jen poslušní trubci, kteří se nechají zmanipulovat reklamou.

Ujišťuji vás, že tenhle způsob nazírání na Mac uživatele je starý jak Apple sám. Takže pokud se chcete pustit do blogování na toto téma, originální nebudete. Apple byl už označován za sektu, za partu yuppies, za feťáky, za blázny, za nejrůznější druhy neinteligentní zvěře. Nic nového pod sluncem. Legenda o skupině lidí, kteří se stali vyvoleným technologickým národem jen díky tomu, že používají počítače s jablkem, to je nedílná součást image téhle firmy. Tahle image jí umožnila přežít nejhorší časy a tahle image se jí drží už třicet let.

Ti fundamentální uživatelé Applů si po dlouhá léta předávali pověsti z dávné historie firmy, pronikali do všech sfér společenského života, vytvářeli kolem sebe aureolu výlučnosti a každého nového vítali stejně srdečně, jako vedly války s odvěkými nepřáteli.

Apple, to je judaismus elektronického věku

Myslíte si, že je to produkt promyšleného marketingového tažení? Sdílíte ten názor, že applaři jsou nesoudní lidé, kteří se arogantně staví nad všechny ostatní a přitom si nevidí ani na špičku nosu?

Možná ne, možná jste normální a rozumní lidé a je vám to jedno. Používáte to, co opravdu potřebujete a jestli na tom svítí jablko nebo nálepka Microsoftu, je vám ukradené. (Pánbůh vám to oplať. Přestaňte číst a běžte dělat něco užitečného)

Možná ale používáte Linux a myslíte si, že jste to vy, kdo stojí v čele digitální revoluce. A máte pravdu. Linux je moderní IT revolta. Linux je islámská invaze hrubé síly, bez skutečných vůdců, stačí mu proroci a síla agresivity, které se ostatní bojí. Apple byl podobný. V dobách, kdy žádný marketing nefungoval a jakýkoliv uživatel počítače byl podivín. Tehdy to začalo.


Steve Jobs a Steve Wozniak nebyli nic než yuppies. Vousatí a vlasatí experimentátoři, kteří měli rádi lásku, drogy, Tibet, zvířátka, neomarxismus a svojí modrou krabičku.

Na počátku byl Blue Box

První produkt Applu byl takzvaný blue box. Jednoduchá hračka umožňující zmást telefonní ústřednu a volat zdarma. Sestrojil jí Wozniak a byla to srandička pro kámoše. Na druhou stranu se těchto krabiček prodalo docela pěkné množství a úspěch motivoval chlapce k další práci. Kdyby tihle dva začínali dnes, šťourali by se v kritických chybách, stahovali porno ve velkém a odblokovávali by IBM ThinkPhone.

Po Applu I., počítači, který nejlépe vysvětluje slovní spojení "v dřevních dobách", následoval ve školství a mezi počítačovými nadšenci oblíbený Apple II. A vše vyvrcholilo o pár let později uvedení počítače Apple Lisa, který jsem zmiňoval v souvislosti s prvním široce nasazeným operačním systémem s grafickým uživatelským prostředím.

Po celou dobu se kolem Applu začaly stahovat nejrůznější lidé podobného smýšlení. Část z nich začala pro Apple pracovat. A ta větší část začala Apple kupovat. Nejdříve pro ten pocit a později pro jeho reálně a nezpochybnitelně skvělé vlastnosti. Když si představíte, jak vypadaly operační systémy konkurence, tak docela dobře pochopíte proč.

Byl to spíš Steve Jobs, který se chytil příležitosti a začal stavět image značky na ideálech revolty. Těžko to mohl být kalkul - na to byli všichni moc mladí a ještě pořád málo úspěšní. Nepřítelem číslo jedna se stal IBM a jemu podobné počítačové firmy, které prodávaly šílené stroje pro vojenské a průmyslové nasazení. A i pro práci s jejich pozdějšími domácími počítači jste potřebovali znalosti absolventa IT univerzity. Vize Applu byla o tolik jiná a jednoznačná: "chceme počítač, který bude snadno použitelný pro každého a každý ho bude moct mít doma na stole, aniž by se za něj styděl".


Apple Lisa byl ještě experiment, ale vzápětí po ní nastoupivší Apple Macintosh - to už bylo ono. Malý skladný počítač s jednoduchým operačním systémem, který za chvilku pochopil opravdu každý. Steve Jobs bral prvního Maca jako definitivní vítězství nad Velkým bratrem. Jedna z nejokoukanějších reklam historie to ostatně docela hezky ukazuje:


tady ještě se Stevovým komentářem:


Byla to doba, kdy mnozí stáli na jedné straně. Vidíte jak Bill Gates připomíná Anakina Skywalkera?!


A samozřejmě celá verze:


Pěkně si to kluci užívali. Není divu, podařilo se jim vyrobit a slušně prodat tohle:


Když se na něj dnes díváte, vypadá Steve Jobs v téhle době víc jako rocková hvězda, nebo politický vůdce, než jako uznávaný IT odborník. Byl celebritou obrovských rozměrů a zdálo se, že Apple skutečně přináší revoluci, která změní svět. Spousta dalších výrobců uvěřila správnosti tohoto řešení a vydali se stejnou cestou.

Zarytí Applisté si stěžují, že Apple byl vykraden, že na jeho nápadech zbohatli jiní a je to částečně pravda, ale když někdo vynalezne cokoliv převratného, z revoluce se automaticky postupem času stane součást evoluce. Jak chcete někomu zazlívat, že (jak ostatně říkal i Bill Gates) applem vytvořený standard převzal. To je přece podstata standardu.

A jakkoliv se na historii i současnost snažím dívat objektivně - okamžiků, kdy Apple udělal z něčeho standard, bylo a je stále dost. Není důležité, jestli to byly nebo nebyly jeho originální nápady a vynálezy, důležité je, že uvedl věci do pohybu. Ať je to myš, moderní operační systém, standardizované USB, PDA, nebo multidotykové ovládání. A většinou tento standard dotáhli do dokonalosti a použitelnosti až další výrobci.

Příběh Applu pokračuje dál a hvězda Steva Jobse v něm září. Charismatický vůdce s mesiášským komplexem a satisfakce v podobě přesvědčivé nadřazenosti nad konkurencí. To vše udělalo z Apple uživatelů věřící nového druhu náboženství. Náboženství technologie. S kostely plnými drátů, s domácími oltáři a s pravidelnými keynote - obřady s kázáním a show.


Vznikl kulturní nacionalismus a nový národ. Stačilo na to pár let. Co na tom, že Apple ve zbytku osmdesátých let nic převratného již neuvedl a jen vylepšoval to co měl - konkurence se mohla snažit jakkoliv, ale nový kult a nový národ, to se nevybuduje jen tak z ničeho. Dokonce ani když do toho vrazíte miliardy. Mluvíme samozřejmě především o Spojených státech.

Je neskutečně snadné ty lidi odsuzovat a nenávidět. Je to stejně snadné, jako tomu podlehnout a uvěřit.

Ony totiž, krom některých výhrad, Apply byly skutečně dobré počítače. Tohle mohu tvrdit s naprostou jistotou. Moji rodiče se pustili po revoluci do podnikání a Macy byly to první co nakoupili. Stálo to neskutečné množství peněz, ale Apple Macintosh Classic, Apple LC, Apple LC II a Apple Performa i po těch letech běží a jsou pořád použitelné. Po pravdě řečeno, kdyby se do nich dal rozumně implantovat internet, nebylo by zas tolik důvodů je opouštět. Stabilní a dobře udělaný systém s kancelářským balíkem Claris Works - to bylo to, co Macy tenkrát prodávalo i těm racionálněji uvažujícím jedincům.

Naše Macy běžely s mírnými opravami více než patnáct let a to při takřka neustálém nasazení! Dnes už si na stolech mých rodičů spokojeně vrní Macy Mini a klidně by tam dalších patnáct let mohly vydržet.

Vraťme se ale k příběhu Jablka.

Apple s komerčním úspěchem rostl a s příchodem nezbytného vrcholného managmentu se stal vlastně tím, proti čemu celou dobu bojoval. Spolkem bílých límečků a marketingových poradců. Není divu, že aureola a nevyzpytatelnost démona Jobse byla najednou na obtíž. Seriózní byznys se v té době prostě nedělal pro srandu. Steve Wozniak a další zakládající členové dávno odešli a Steve Jobs byl postupně vytlačen ze všech funkcí, až odešel definitivně.

Kdyby v této době Jobs spáchal sebevraždu, stal by se ikonou. Obětí kapitalismu, který pohlcuje všechny, kteří Think Different mimo grafy efektivity a učebnic o myškách a jejich sýru.

pokud neznáte: McDonalds docela nedávno měnil svou image, aby ze sebe setřásl stín globálního zla. Aby vysvětlil svým manažerům novou identitu "I'm lovin' it", dal jim útlou knížku o myšce a sýru, která je měla motivovat k novému způsobu myšlení. Nejsem si jistý jestli to není tahle knížka. Nepřijde vám ten ultra top human-resources managment trochu jako banda magorů?

Kdyby se Jobs narodil později a na místo Applu by se pustil do vlastního distra. Dejme tomu, že by se stal popularizátorem Ubuntu. Jak by to mohlo dopadnout?

Pravděpodobně podobně. Ubuntu by se změnilo v Ubuntu Inc. a stalo by se stejně proklínanou nadnárodní společností. A není vyloučeno, že to některé Linuxové distribuce čeká. Protože úspěch, sláva a zisky jsou to, kvůli čemu člověk vráží čas do nejrůznějších pochybných podniků. A když přijdou, vždycky se změní v práci, v organizovanou činnost, kterou lze jen těžko dělat se stejným ideálem, jako na začátku. Leda že...

Leda, že jste Apple Inc., Google.com, IKEA, Nintendo, nebo kdokoliv z těch sympatických a upřímných firem, které to se světem a člověkem myslí dobře. Nebo to alespoň tvrdí.

Apple moderní doby

Apple, který známe dnes, je totiž už úplně jiná firma, která vstoupila do nového tisíciletí poučená a krizí v devadesátých letech dohnaná téměř k záhubě.

Apple Inc. jak ho známe dnes, je distributorem alternativní verze operačního systému, který je ale oproti dávné unikátnosti a nekompatibilitě (na přenesení čehokoliv do Windows bylo potřeba řada nástrojů a nastavení) takřka naprosto kompatibilní co do podporovaných formátů a počítá s interakcí s Windows a produkty Microsfotu - tedy s dávným nepřítelem.

Internet změnil mnohé a finanční injekce přímo od Microsoftu v roce 1996 zachránila Apple před pádem a změnila zbytek. Vidíte, že Apple trochu káže vodu a pije víno, ale aby mohl přežít, musel srovnat krok a vyčnívat jen v mezích slušnosti. Dnešní Apple je stejně jako třeba Google dobře šlapající fabrika nakupující základní desky od Asusu a zároveň hanící jejich levné notebooky. Je to parta právníků, likvidující cokoliv, co jim není po vůli, je to management nastavující ceny pro jednotlivé země podle principu čím nižší HDP, tím vyšší cena produktů a méně služeb (ne, to není česká specialita).

A přitom, všichni tihle manageři, poradci, továrníci a právníci musí, byť neradi, podléhat tomu, co na Macu můžeme pořád milovat - to je ten image inovátora a vůdce technologického pokroku, občasné šprťouchle z konkurenčních přátel, výrobce, který si nemůže dovolit udělat něco úplně obyčejného. A pokud už to udělá, musí to udělat jinak než ostatní a křičet dostatečně hlasitě, aby to všichni slyšeli. Ten největší megafon by byl k ničemu, kdyby za ním nestál ten nejdůležitější člověk:

Steve Jobs

Tenhle chlapík symbolizuje starý dobrý Apple. Otec zakladatel. Navrátivší se prorok a mesiáš. Poučený, klidnější a stále charizmatický a věřící své myšlence. Steve Jobs, to je to důležité, co Mac odlišuje od všech ostatních. Zbytek jsou drobnosti. Věci, které zmizí v uniformitě budoucnosti. Ta je nevyhnutelná, protože každý revolucionář se v případě úspěchu tu kravatu vázat naučí.

Až zemře Steve Jobs, bude Apple jen jeden z mnoha. A všechno co se nyní děje, přechod k Intelům, spouštění Windows na Apple hardwaru, expanze do nových odvětví, to je jen důsledek toho, že Apple si to velice dobře uvědomuje.

A komunita?

Všichni Think Different géniové. Všichni ti "ahoj, já jsem Mac", všichni ti fotografové, grafici, umělci a rebelové. Ti lidé, kteří uvěřili kdysi dávno Applu jako společnosti, která se vydala jiným a odvážným směrem. Ti, kteří ji drželi celá devadesátá léta nad vodou především z víry a nostalgie. A všichni ti, kteří rozčileně protestovali a blogovali proti přechodu k Intelu ...

Ti všichni mizí pod náporem anonymních uživatelů iPodů a dychtivých iPhonistů, šestnáctiletých kluků co vědí co chtějí, ultracool managerů s MacBooky Air a Paris Hiltonových, Beyoncé a podobných, kteří si svého MacBooka frajersky ani nedají do obalu.
 

Končí jedna etapa a revolta je na jiných. Já nad tím nepláču, jen konstatuji.

Pro vás milí uživatelé to znamená jen jedno:

Pokud skutečně chcete začít pracovat na Macu, rozhodujte se hlavou a nečekejte euforickou změnu ve Vašem životě. Mac je jenom počítač.

Ale je to počítač, který můžete používat srdcem.

Dobrou noc.

A kam dál?

• Dr. Maclove aneb jak jsem se naučil nedělat si starosti a milovat operační systém: kapitola první
• Dr. Maclove, kapitola druhá aneb trocha známé historie, o které se ale ukáže, že může být docela užitečná k pochopení toho, jak vypadají tři tváře počítačů dnes
• Dr. Maclove, kapitola třetí aneb uživatelské prostředí a základy práce s ním hned za nostalgickou odbočkou
• Dr. Maclove, kapitola čtvrtá aneb díl zabývající se okny, otevřenými a zavřenými, skrytými a odkrytými, oknem jedním i okny mnohými
• Dr. MacLove, kapitola pátá aneb klam a dezinformace v obchodních vztazích