Herní série Slinter Cell poprvé spatřila světlo světa v únoru roku 2003. Jejím autorem a duchovním otcem je spisovatel Tom Clancy, jehož jméno je koneckonců obsaženo i v názvu. Tento rodák z Baltimore v Marylandu dal ze svého pera (či spíše počítače) vzniknout takovým legendám, jako je Ghost Recon, Rainbow Six nebo Sum of All Fears.
Pokud by se náhodou stalo, že nevíte o čem že ten Splinter Cell vlastně je, tak já vám to ve zkratce vysvětlím. Ve hře, respektive herní sérii Splinter Cell, jste stylizování do role tajného agenta Sama Fishera, který operuje za nepřátelskými liniemi, aby odvracel celosvětové teroristické a jiné pro lidstvo škodlivé akce. Přes vysílačku mu s plněním misí pomáhá jeho šéf Lambert a další členové týmu.
První Splinter Cell z roku 2003 se vyznačoval mimo jiného velmi pěknou a svižnou grafikou, která se výborně hýbala i na pomalejších sestavách. Další devizou této hry byla celá paleta netradičních pohybů hlavní postavy, jako jsou různé kotouly, šplhání, odrážení se od stěn, nebo velmi oblíbená "roznožka", což bylo v podstatě o tom, že Sam se v úzké uličce odrazil od zdi a nahoře se zapřel nohama o obě stěny. Jakmile pod ním procházel strážný, tak se na něj buď mohl elegantně snést, nebo mu "poslat" kulku do hlavy.
S tím střílením byl ale obecně problém, neboť Sam je tajný agent a většinou bylo tedy jeho cílem se nepozorovaně někam infiltrovat a následně jako stín opět zmizet, a ne za sebou nechat kopu mrtvol, jako je to možné udělat třeba v Hitmanovi. Tím se plynule dostáváme k hrám, kterými se Splinter Cell mohl a nemusel inspirovat.
Hitman je tak trochu nasnadě, protože stejně jako Splinter je to 3D person stealth akce. Největším rozdílem ale je, že v Hitmanovi hrajete roli nájemného zabijáka. Dalšími kandidáty, kteří mohli a nemuseli inspirovat autory Splinter Cellu, jsou dnes již klasický a stařičký tatínek tohoto žánru Thief a nebo v dnešní době především na konzolích velmi populární Metal Gear Solid a jeho Solid Snake. To jsou všechno ti nejvýraznější zástupci stealth žánru. Určitě by se jich našlo ještě víc a pokud jsem na nějakou klasiku zapomněl, tak se omlouvám, nicméně zmiňuji je tady jen pro takové ujasnění v těch analogických prvcích.
Druhý díl série Splinter Cell - Pandora Tomorrow - pouze vyměnil starý kabátek za kabátek přešitý a soustředil se především na to, co většině hráčů v první díle chybělo. Jednak tedy vylepšil AI, ale hlavně obsahoval tolik žádaný a chtěný multiplayer. Ten přinesl něco, co bylo do této doby v herní branži naprosto nové a sice souboj agenta proti mariňákovi, tedy přesněji řečeno souboj 3rd person vs. 1st person.
Roli agenta hrajete stejně, jako byste ovládali Sama a roli mariňáka si zahrajete s nostalgickou vzpomínkou na Quaka nebo Unreala. Samozřejmě, že zde nelze vběhnout do velké haly a tam všechno rozstřílet, protože stejně jako má mariňák spoustu udělátek a vychytávek, tak stejně i agent má jisté prostředky, jak se skrýt, nebo zůstat neviděn.
Právě proto není moudré ono výše proklamované naběhnutí do tovární haly s puškou v ruce, protože agent, bude-li chtít, zůstane neviděn. Navíc může zůstat jen tak viset na traverze, která čouhá ze stropu, kam se člověk mockrát ani nepodívá. V tom bylo právě ono kouzlo multiplayeru ve Splinter Cell Pandora Tomorrow.
Splinter Cell - Chaos Theory je třetí díl této série, který se v inovativním procesu ubíral stejným směrem, jako Pandora. Grafický engine zůstal stejný, jen byl trochu vylepšen, aby více lahodil hráčovu oku, ale velkých změn opět dostál multiplayer. Reklamní kampaň tehdy lákala na dokonalou souhru dvou agentů, kteří díky svým akrobatickým schopnostem dokáží neskutečné kousky. Koneckonců, podívejte se sami.
V říjnu 2006 byl vydán v pořadí již čtvrtý díl Splinter Cellu - Double Agent, což v podstatě přesně vystihovalo váš stav. Samovi zabijí dcerku, ten se hrozně naštve, a po hlavě se vrhá do těch nejnebezpečnějších akcí. Stane se tedy, že se nechá i zavřít do vězení, aby od jednoho vězně vyzjistil důležité a citlivé informace teroristických plánů. Tímto způsobem se stáváte dvojitým agentem, protože v podstatě pendlujete mezi úkoly teroristů (JBA) a protistrany, tedy vládní NSA.
V tomto systému znamenal Double Agent obrovskou změnu proti ostatním dílům, protože se velmi odchýlil od lineárního rámce a přestože hlavní cíle jsou vždy pevně předskriptované, tak máte jakousi volnou ruku a možnost pro svobodné rozhodování. Jeden příklad za všechny. Když vás teroristé po útěku z vězení přivedou do svého štábu, tak vám dají za úkol jako důkaz loajality zabít nevinného novináře.
Vy ho buď můžete zabít, nebo nemusíte (jak radí NSA). Podle vašich rozhodnutí se pak dál mění vztahy s ostatními vašimi spolupracovníky z obou stran barikády. Co se týče multiplayeru, tak ten se moc nezměnil a zůstal stejný, jako v předchozích dílech, jen se velmi zrychlil a hra je tak celkově impulzivnější a dynamičtější.
V současné době se oči počítačových fandů otáčejí až do daleké Kanady, aby tam v ústředí Montrealské pobočky Ubisoftu zahlédly alespoň nějaké nové informace o připravovaném pátém dílu Splinter Cella s podtitulem Conviction. Jeho doménou má být především vystoupení ze stínu a plná interakce s davem. Pokud této divné větě nerozumíte, tak bych vám mohl připomenout hru Hitman - Blood Money, kde se v podstatě dělo něco podobného. Všudypřítomný dav vám bránil dělat nějaké rychlé popravy, ale museli jste chytře vymyslet, kam strážného odlákat, aby nebyl civilistům na očích.
Tento atribut má být hlavní náplní nového Splinter Cella a tak jen doufejme, že to bude alespoň stejná zábava, jako předešlé díly. O co ale rozhodně nebudeme ochuzeni je příběh, protože ten byl devizou každého dílu a vždycky dokázal hráče namotivovat k postupu směrem kupředu. Inu, počkejme si na prosinec 2007 a uvidíme, jak to vlastně celé dopadne.
Pokud by se náhodou stalo, že nevíte o čem že ten Splinter Cell vlastně je, tak já vám to ve zkratce vysvětlím. Ve hře, respektive herní sérii Splinter Cell, jste stylizování do role tajného agenta Sama Fishera, který operuje za nepřátelskými liniemi, aby odvracel celosvětové teroristické a jiné pro lidstvo škodlivé akce. Přes vysílačku mu s plněním misí pomáhá jeho šéf Lambert a další členové týmu.
První Splinter Cell z roku 2003 se vyznačoval mimo jiného velmi pěknou a svižnou grafikou, která se výborně hýbala i na pomalejších sestavách. Další devizou této hry byla celá paleta netradičních pohybů hlavní postavy, jako jsou různé kotouly, šplhání, odrážení se od stěn, nebo velmi oblíbená "roznožka", což bylo v podstatě o tom, že Sam se v úzké uličce odrazil od zdi a nahoře se zapřel nohama o obě stěny. Jakmile pod ním procházel strážný, tak se na něj buď mohl elegantně snést, nebo mu "poslat" kulku do hlavy.
S tím střílením byl ale obecně problém, neboť Sam je tajný agent a většinou bylo tedy jeho cílem se nepozorovaně někam infiltrovat a následně jako stín opět zmizet, a ne za sebou nechat kopu mrtvol, jako je to možné udělat třeba v Hitmanovi. Tím se plynule dostáváme k hrám, kterými se Splinter Cell mohl a nemusel inspirovat.
Hitman je tak trochu nasnadě, protože stejně jako Splinter je to 3D person stealth akce. Největším rozdílem ale je, že v Hitmanovi hrajete roli nájemného zabijáka. Dalšími kandidáty, kteří mohli a nemuseli inspirovat autory Splinter Cellu, jsou dnes již klasický a stařičký tatínek tohoto žánru Thief a nebo v dnešní době především na konzolích velmi populární Metal Gear Solid a jeho Solid Snake. To jsou všechno ti nejvýraznější zástupci stealth žánru. Určitě by se jich našlo ještě víc a pokud jsem na nějakou klasiku zapomněl, tak se omlouvám, nicméně zmiňuji je tady jen pro takové ujasnění v těch analogických prvcích.Druhý díl série Splinter Cell - Pandora Tomorrow - pouze vyměnil starý kabátek za kabátek přešitý a soustředil se především na to, co většině hráčů v první díle chybělo. Jednak tedy vylepšil AI, ale hlavně obsahoval tolik žádaný a chtěný multiplayer. Ten přinesl něco, co bylo do této doby v herní branži naprosto nové a sice souboj agenta proti mariňákovi, tedy přesněji řečeno souboj 3rd person vs. 1st person.
Roli agenta hrajete stejně, jako byste ovládali Sama a roli mariňáka si zahrajete s nostalgickou vzpomínkou na Quaka nebo Unreala. Samozřejmě, že zde nelze vběhnout do velké haly a tam všechno rozstřílet, protože stejně jako má mariňák spoustu udělátek a vychytávek, tak stejně i agent má jisté prostředky, jak se skrýt, nebo zůstat neviděn.
Právě proto není moudré ono výše proklamované naběhnutí do tovární haly s puškou v ruce, protože agent, bude-li chtít, zůstane neviděn. Navíc může zůstat jen tak viset na traverze, která čouhá ze stropu, kam se člověk mockrát ani nepodívá. V tom bylo právě ono kouzlo multiplayeru ve Splinter Cell Pandora Tomorrow.
Splinter Cell - Chaos Theory je třetí díl této série, který se v inovativním procesu ubíral stejným směrem, jako Pandora. Grafický engine zůstal stejný, jen byl trochu vylepšen, aby více lahodil hráčovu oku, ale velkých změn opět dostál multiplayer. Reklamní kampaň tehdy lákala na dokonalou souhru dvou agentů, kteří díky svým akrobatickým schopnostem dokáží neskutečné kousky. Koneckonců, podívejte se sami.
V říjnu 2006 byl vydán v pořadí již čtvrtý díl Splinter Cellu - Double Agent, což v podstatě přesně vystihovalo váš stav. Samovi zabijí dcerku, ten se hrozně naštve, a po hlavě se vrhá do těch nejnebezpečnějších akcí. Stane se tedy, že se nechá i zavřít do vězení, aby od jednoho vězně vyzjistil důležité a citlivé informace teroristických plánů. Tímto způsobem se stáváte dvojitým agentem, protože v podstatě pendlujete mezi úkoly teroristů (JBA) a protistrany, tedy vládní NSA.
V tomto systému znamenal Double Agent obrovskou změnu proti ostatním dílům, protože se velmi odchýlil od lineárního rámce a přestože hlavní cíle jsou vždy pevně předskriptované, tak máte jakousi volnou ruku a možnost pro svobodné rozhodování. Jeden příklad za všechny. Když vás teroristé po útěku z vězení přivedou do svého štábu, tak vám dají za úkol jako důkaz loajality zabít nevinného novináře.
Vy ho buď můžete zabít, nebo nemusíte (jak radí NSA). Podle vašich rozhodnutí se pak dál mění vztahy s ostatními vašimi spolupracovníky z obou stran barikády. Co se týče multiplayeru, tak ten se moc nezměnil a zůstal stejný, jako v předchozích dílech, jen se velmi zrychlil a hra je tak celkově impulzivnější a dynamičtější.
V současné době se oči počítačových fandů otáčejí až do daleké Kanady, aby tam v ústředí Montrealské pobočky Ubisoftu zahlédly alespoň nějaké nové informace o připravovaném pátém dílu Splinter Cella s podtitulem Conviction. Jeho doménou má být především vystoupení ze stínu a plná interakce s davem. Pokud této divné větě nerozumíte, tak bych vám mohl připomenout hru Hitman - Blood Money, kde se v podstatě dělo něco podobného. Všudypřítomný dav vám bránil dělat nějaké rychlé popravy, ale museli jste chytře vymyslet, kam strážného odlákat, aby nebyl civilistům na očích.
Tento atribut má být hlavní náplní nového Splinter Cella a tak jen doufejme, že to bude alespoň stejná zábava, jako předešlé díly. O co ale rozhodně nebudeme ochuzeni je příběh, protože ten byl devizou každého dílu a vždycky dokázal hráče namotivovat k postupu směrem kupředu. Inu, počkejme si na prosinec 2007 a uvidíme, jak to vlastně celé dopadne.
