Design
Pojďme se však na MacBook Air podívat pěkně postupně. První věc, které si všimneme, je neuvěřitelný design, který zaujme každého. Musíme uznat, že inženýři a designéři se předvedli a umožnili Applu vyrobit nejtenčí notebook na světě. V přední části má tento notebook tloušťku jen 4 mm a ta směrem dozadu plynule roste na 19,4 mm. Díky tomuto postupnému rozšiřování notebook opticky vypadá ještě tenčí než ve skutečnosti je. Linie MacBook Air vypadají opravdu dobře a všechno bylo promyšlené do posledního detailu.Porty jsou výklopné a v zavřeném stavu splývají se zbytkem počítače. Toto řešení ukrytí portů má Apple také patentované. Samotný notebook převzal též hliník jako nosný materiál. Povrchová úprava je odolná i vůči nešetrnějšímu zacházení, ale i tak je samozřejmě vhodné používat obal, jinak se škrábancům nevyhnete. Taktéž jsou na MacBook Air trochu vidět otisky prstů, ale stále je to o třídu lepší než plastový kryt černých verzí běžných MacBooků. Nelekněte se však jeho pružnosti. Víko displeje můžete totiž mírně přehýbat. Naštěstí mezi ním a LCD panelem je dost místa a zobrazení to neovlivňuje.
I v otevřeném stavu MacBook Air udivuje převážně elegancí a vzdušným designem. Setkáváme se také se známými prvky, jako lesklý displej držící na kloubu těsně za tělem notebooku a rozměrný trackpad. Jeho velikost je však podmíněná novými funkcemi, o kterých si ještě povíme. Na obrázku níže zároveň vidíte maximální úhel otevření displeje, který není oproti starším PowerBookům příliš velký, ale je dostačující.
Skvělou vymožeností je též podsvícená klávesnice. Pokud nemáte rádi některé podsvícené stolní klávesnice, kvůli nevhodné modré barvě diod a často špatné homogenitě podsvícení, pak toto není ten případ. Objektivně - ještě nikdy jsem neviděl lepší podsvícenou klávesnici. Má příjemnou a nerušivou barvu a výborné rozložení LED diod. Intenzitu podsvícení můžete libovolně měnit nebo je úplně vypnout pomocí funkčních kláves pod displejem. Také psaní je příjemné - mezery mezi klávesami snižují chybovost a umožní vám psát poměrně rychle. Je však téměř úplně tichá, a to někomu nemusí vyhovovat.
Zajímavou skutečností je, že se jedná o plnohodnotnou klávesnici, což u subnotebooků nebývá pravidlem, a Apple je na to patřičně pyšný. Přesto však nehledejte samostatnou numerickou část a velké směrové klávesy, ty jsou totiž už tradičně jen poloviční velikosti.
Zajímavou skutečností je, že se jedná o plnohodnotnou klávesnici, což u subnotebooků nebývá pravidlem, a Apple je na to patřičně pyšný. Přesto však nehledejte samostatnou numerickou část a velké směrové klávesy, ty jsou totiž už tradičně jen poloviční velikosti.
Na přední hraně upoutá pulzující dioda indikující spánek. Pokud je však počítač vypnutý, je absolutně neviditelná díky jemné perforaci. Vedle se nachází IR senzor. Ačkoliv v příslušenství není zahrnuté dálkové ovládání Apple Remote, MacBook Air je schopný s ním spolupracovat - stačí když si ho dokoupíte za cenu přibližně tisíc korun. Apple Remote je velmi šikovná pomůcka při prezentacích (Keynote) i při ovládání hudby a filmů z pohodlí postele.
Ve středu přední strany se nachází výřez, který nahrazuje konvenční otvírací mechanismy. MacBook jednoduše žádný nemá a všechno drží díky magnetu. Mělo by to umožnit otevřít notebook jednou rukou. V reálu je to ale nemožné, protože je notebook příliš lehký, a i když kloub displeje není přehnaně silný, celý počítač se začne jednoduše převracet a musíte si pomoci při otevírání také druhou rukou. Když to neuděláte, můžete se alespoň pokochat spodní částí, která je občas hezčí než některá konkurence svrchu.
Najdete tu jen pár šroubků, které stojí mezi uživatelem a výměnou baterie. I když se traduje, že baterie je nevyměnitelná, není to pravda. Výměnu zvládne každý šikovnější člověk s odpovídajícím nářadím. Baterie se dá vyměnit také v servisu za 129 USD (v USA, u nás cca odpovídající cena podle kurzu), což je jen cena baterie, za práci neplatíte. Apple si však vyhrazuje na výměnu pár dní.
Kromě toho je tu ještě perforace, přes kterou proudí horký vzduch z počítače. Ta by mohla být o trochu větší, protože MacBook Air se dost zahřívá, a i navzdory poslednímu SMC Updatu se teploty nedrží na rozumných hodnotách. Zespodu je vidět konektor MagSafe a zmiňované porty. Konektor napájení je známý tím, že při náhodném zakopnutí o kabel neshodíte počítač na zem, ale magnet jednoduše povolí, kabel se odpojí a nic se nestane.
Kromě toho je tu ještě perforace, přes kterou proudí horký vzduch z počítače. Ta by mohla být o trochu větší, protože MacBook Air se dost zahřívá, a i navzdory poslednímu SMC Updatu se teploty nedrží na rozumných hodnotách. Zespodu je vidět konektor MagSafe a zmiňované porty. Konektor napájení je známý tím, že při náhodném zakopnutí o kabel neshodíte počítač na zem, ale magnet jednoduše povolí, kabel se odpojí a nic se nestane.
Na MacBooku Air je ale tento konektor umístěný trochu nešťastně a je dobře viditelný opravdu jen ze spodní strany. Abyste mohli konektor připojit, musíte si počítač buď nadzdvihnout anebo se trochu ohnout, a to víc než je většina z nás ochotná. Při troše tréninku se to však dá překonat. Mimochodem, MagSafe konektory MacBook Air a ostatních MacBooků jsou shodné. Jedinou nevýhodou je, že standardní koncovka je příliš dlouhá a konektor na straně počítače je šikmo ke stolu směrem dolů. V nouzi je však možné použít i zmiňovaný adaptér MacBooku/MacBooku Pro. Dejte si však pozor na technické parametry adaptéru.
Z uživatelského hlediska je poměrně výrazným faktorem i umístění a počet portů. Stručně shrnuto - je jich málo a jsou umístěné nevhodně. Ale při bližším zkoumání už to nezní tak tragicky. Nejdříve k počtu. Air disponuje Micro-DVI portem pro připojení displeje, jedním USB 2.0 portem a analogovým audio výstupem. Nezní to jako příliš bohatá nabídka, ale pokud hovoříme o použití shodném s účelem subnotebooku, zjistíme, že to úplně stačí. MacBook Air není konstruovaný jako hlavní pracovní nástroj, ke kterému připojíte množství periférií, externí disk a rychlou mechaniku, ale jako sekundární, či až třetí, počítač v rodině, pro psaní poznámek ve škole, prezentace, diář a surfování po internetu.
I proto v počítači není přítomná optická mechanika a plně se spoléhá na AirPort (802.11n), přes který obsah CD/DVD může číst ze sdílené mechaniky jiného počítače, kde je nainstalovaný patřičný obslužný software. Pokud jde o konektivitu, je namístě připomenout Bluetooth, přes který můžete pomocí Bluetooth PAN též sdílet internetové připojení z jiného počítače (například takového, který je už starý a AirPort nemá, ale disponuje BT přes USB), a také přistupovat k jeho souborům, i když s tragickými přenosovými rychlostmi. Bluetooth je přece jen stavěný na synchronizaci s telefonem, občasné posílání souborů a podobně.
Z uživatelského hlediska je poměrně výrazným faktorem i umístění a počet portů. Stručně shrnuto - je jich málo a jsou umístěné nevhodně. Ale při bližším zkoumání už to nezní tak tragicky. Nejdříve k počtu. Air disponuje Micro-DVI portem pro připojení displeje, jedním USB 2.0 portem a analogovým audio výstupem. Nezní to jako příliš bohatá nabídka, ale pokud hovoříme o použití shodném s účelem subnotebooku, zjistíme, že to úplně stačí. MacBook Air není konstruovaný jako hlavní pracovní nástroj, ke kterému připojíte množství periférií, externí disk a rychlou mechaniku, ale jako sekundární, či až třetí, počítač v rodině, pro psaní poznámek ve škole, prezentace, diář a surfování po internetu.
I proto v počítači není přítomná optická mechanika a plně se spoléhá na AirPort (802.11n), přes který obsah CD/DVD může číst ze sdílené mechaniky jiného počítače, kde je nainstalovaný patřičný obslužný software. Pokud jde o konektivitu, je namístě připomenout Bluetooth, přes který můžete pomocí Bluetooth PAN též sdílet internetové připojení z jiného počítače (například takového, který je už starý a AirPort nemá, ale disponuje BT přes USB), a také přistupovat k jeho souborům, i když s tragickými přenosovými rychlostmi. Bluetooth je přece jen stavěný na synchronizaci s telefonem, občasné posílání souborů a podobně.
Tím bychom shrnuli a vysvětlili počet portů, ale co jejich umístění? Je pravda, že shora nejsou viditelné, a pokud je počítač položený na stole, je problém je vůbec vyklopit. Další problém je trefit se kabelem do konektoru. Musíte se opět naklonit více než je zvykem. Když už to riziko podstoupíte, může se vám lehko stát, že vaše USB zařízení má příliš velký konektor, nebo se jedná o rozměrnější MP3 přehrávač. V tom případě jste skončili a budete muset použít USB hub. Ten je ale i tak skoro nevyhnutelná periferie pokud si MacBook Air berete na cesty jako jediné zařízení, protože připojíte myš a je konec (někteří lidé totiž stále nemají rádi bezdrátové myši kvůli hmotnosti).
Pokud přestaneme s kritikou, která při praktickém používání nemá až tak drtivý dopad, zjistíme, že porty jsou dobře chráněné proti prachu, drobkům a vůbec všemu, co může obsahovat váš batoh. Díky tomu si s sebou nemusíte vždy brát celou tašku, ale Air hodíte mezi ostatní věci. Kromě toho MacBook Air disponuje i vestavěnou kamerou, mikrofonem a jedním mono reproduktorem umístěným pod směrovými klávesami. Ten hraje velmi slušně a poměrně nahlas, samozřejmě jen v poměru k jiným notebookům, vaše stereo nepřehluší. Netřeba se obávat, že je to jen mono, i když bylo naposledy viděné v iBooku G3 Clamshell v roce 2001.
Pokud přestaneme s kritikou, která při praktickém používání nemá až tak drtivý dopad, zjistíme, že porty jsou dobře chráněné proti prachu, drobkům a vůbec všemu, co může obsahovat váš batoh. Díky tomu si s sebou nemusíte vždy brát celou tašku, ale Air hodíte mezi ostatní věci. Kromě toho MacBook Air disponuje i vestavěnou kamerou, mikrofonem a jedním mono reproduktorem umístěným pod směrovými klávesami. Ten hraje velmi slušně a poměrně nahlas, samozřejmě jen v poměru k jiným notebookům, vaše stereo nepřehluší. Netřeba se obávat, že je to jen mono, i když bylo naposledy viděné v iBooku G3 Clamshell v roce 2001.
Notebook sám o sobě ale není to jediné, co najdete v krabici, která je mimochodem velmi pěkná a inspirovaná krabicí od iPhonu. V balení najdete samozřejmě nabíječku, utěrku na LCD a převodníky z Micro-DVI na DVI a VGA. Poměrně nezvyklý je fakt, že jsou až dva, obyčejně nedostanete žádný, nebo jen jeden. Navzdory chybějící optické mechanice jsou přítomna i instalační DVD. Zpřístupnit je tedy v případě potřeby musíte pomocí Remote Discu. Neoddělitelnou samozřejmostí jsou manuály, které vám pomohou poradit si se základními úkony.
První byl na řadě můj oblíbený test pomocí benchmarku Cinebench R10, který je schopný využít potenciál obou jader. Je napsaný tak, že si poradí s 16 jádry, a to tak dokonale, že dvoujádro je schopné dosáhnout až 190% výkonu jednojádrového CPU. Program tedy potrápí i chladící systém a stabilitu a zároveň objektivně porovná výkon s jinými počítači různých platforem. MacBook Air není vhodné porovnávat kvůli zaměření se stolními počítači, ale alespoň se dozvíte, o co budete ochuzení na cestách. Takže referenční sestavy jsou takovéto:
Výkon
MacBook Air není koncipovaný na podávání ohromujících výsledků ve hrách či při střihu videa, navzdory tomu jsou jeho komponenty relativně výkonné. Uvnitř recenzovaného počítače najdete následující:- CPU: Intel Core 2 Duo (1.6 GHz, 4MB L2 cache, 65 nm, 64-bit)
- FSB: 800Mhz, čipset Santa Rosa
- GPU: Intel X3100 se 144MB sdílenou VRAM
- RAM: 2×1 GB DDR2 PC2-5300 SO-DIMMs (667Mhz) (nevyměnitelné)
- HDD: 80GB 4200-rpm (PATA)
První byl na řadě můj oblíbený test pomocí benchmarku Cinebench R10, který je schopný využít potenciál obou jader. Je napsaný tak, že si poradí s 16 jádry, a to tak dokonale, že dvoujádro je schopné dosáhnout až 190% výkonu jednojádrového CPU. Program tedy potrápí i chladící systém a stabilitu a zároveň objektivně porovná výkon s jinými počítači různých platforem. MacBook Air není vhodné porovnávat kvůli zaměření se stolními počítači, ale alespoň se dozvíte, o co budete ochuzení na cestách. Takže referenční sestavy jsou takovéto:
- iBook 12": PowerPC 7450 (G4), Ati Radeon 9200 32MB VRAM, 512MB RAM
- MacBook: Intel Core 2 Duo 2.2 Ghz, Intel X3100 144MB VRAM, 1GB RAM
- MacBook Pro: Intel Core 2 Duo (Penryn), NVidia 8600GT, 2GB RAM
- iMac: Intel Core 2 Duo 2.4 Ghz, Ati 2600XT, 1GB RAM
- Mac Pro: 1× Intel Xeon 2.8 Ghz (4 jádra), Ati 2600XT, 2GB RAM
Na výsledcích v zásadě nenajdete nic šokujícího. MacBook Air je s přehledem nejpomalejší notebook v současné řadě, a to hlavně díky nízkému taktu CPU a též starší architektuře Merom s 65nm výrobním procesem. Pro Apple ale ani tento procesor nebylo jednoduché dostat do tak malého notebooku, a proto se od konvenčních Meromů ze starších MacBooků liší hlavně svou fyzickou velikostí. Díky novému způsobu zapouzdření je o 60% menší při zachování standardních vlastností a stále poměrně solidního výkonu.
Oproti architektuře Penrynu neztrácejí Meromy mnoho, protože Penryn je hlavně zmenšení původního jádra s několika novými vymoženostmi. Nejznámější novinka, o kterou je Air ochuzený, je podpora 50 nových instrukcí známých jako SSE4 instrukce. Urychlují práci s videem a multimediálními aplikacemi. Když se SSE4 instrukce začnou používat v plné míře, teoreticky by mohli zrychlit práci v těchto oblastech až o 40%. Výraznější změna je i v oblasti virtualizace, kde nové Penryny dosahují o 25 až 75% lepší výkon při přepínání virtuálních strojů a zůstane tak více procesorového času na samotnou práci operačních systémů. Samozřejmostí je také snížení spotřeby a vyzařovaného tepla, podpořeného novým úsporným režimem C6, který vypíná víc částí procesoru a šetří víc energie v nečinnosti.
MacBook Air též nedisponuje jednou pěknou vlastností Penrynů a Meromů série T7 (série použitá v MacBookách Pro a MacBookách se čipsetem Santa Rosa), zvanou Intel Dynamic Acceleration. Ta umí v případě potřeby vypnout jedno jádro a druhé přetaktovat na vyšší frekvenci, aby se zrychlil běh jednovláknových aplikací. Takže pokud používáte náročnou aplikaci, která by si nevěděla s druhým jádren rady, procesor nepoužívané jádro vypne a zdvihne frekvenci tak, aby spotřeba a teplo nepřesahovalo hodnoty obou jader v aktivním stavu s normální frekvencí. Například MacBook Pro s běžnou frekvencí 2.2 Ghz je schopný v případě potřeby vypnout druhé jádro a zvýšit takt na 2.4 Ghz. MacBook Air touto technologií nedisponuje.
Výkon MacBooku Air je z velké části limitovaný teplotou. Při normálním chodu mají hlavní části počítače přibližně 50°C, pokud je všechno v pořádku, ale co se stane když ho zatížíme? Po minutě stoupne teplota tak rapidně, že CPU se ve snaze zachránit se před "uvařením" snižuje takt na 1 Ghz. Proto nebude výkon počítače vždy stejný. Tato technologie je standardem i u ostatních notebooků, ale nikdy jsem neviděl, aby k redukci frekvence docházelo tak rychle, pokud hovoříme o Apple strojích. U levných značek jsem si na to už patřičně zvykl, ale u nakousnutého jablka je to poměrně novinka, protože srazit takt o třetinu u MacBooku Pro si vyžaduje mnoho času a námahy. Jak se to projeví v praxi? Nuže, podívejte se na porovnání výkonu studeného MacBooku Air v porovnaní s tím samým strojem pár minut zahřívaným pomocí příkazu "yes", který vám v Terminálu začne cyklicky vypisovat libovolný text a zatíží tím počítač na hranici. Zní to sice prudce synteticky, ale když budete na počítači aplikovat pár filtrů ve Photoshopu, po půlhodině práce bude CPU ve stejné situaci. Právě z tohoto důvodu se nárůst výkonu i při dobře optimalizované vícevláknové aplikaci pohybuje jen na úrovni 60% místo 80 či 90%. I když zatěžujete jen jedno jádro, stačí to občas na to, aby se CPU podtaktoval (i když ne až tak rapidně).
Oproti architektuře Penrynu neztrácejí Meromy mnoho, protože Penryn je hlavně zmenšení původního jádra s několika novými vymoženostmi. Nejznámější novinka, o kterou je Air ochuzený, je podpora 50 nových instrukcí známých jako SSE4 instrukce. Urychlují práci s videem a multimediálními aplikacemi. Když se SSE4 instrukce začnou používat v plné míře, teoreticky by mohli zrychlit práci v těchto oblastech až o 40%. Výraznější změna je i v oblasti virtualizace, kde nové Penryny dosahují o 25 až 75% lepší výkon při přepínání virtuálních strojů a zůstane tak více procesorového času na samotnou práci operačních systémů. Samozřejmostí je také snížení spotřeby a vyzařovaného tepla, podpořeného novým úsporným režimem C6, který vypíná víc částí procesoru a šetří víc energie v nečinnosti.
MacBook Air též nedisponuje jednou pěknou vlastností Penrynů a Meromů série T7 (série použitá v MacBookách Pro a MacBookách se čipsetem Santa Rosa), zvanou Intel Dynamic Acceleration. Ta umí v případě potřeby vypnout jedno jádro a druhé přetaktovat na vyšší frekvenci, aby se zrychlil běh jednovláknových aplikací. Takže pokud používáte náročnou aplikaci, která by si nevěděla s druhým jádren rady, procesor nepoužívané jádro vypne a zdvihne frekvenci tak, aby spotřeba a teplo nepřesahovalo hodnoty obou jader v aktivním stavu s normální frekvencí. Například MacBook Pro s běžnou frekvencí 2.2 Ghz je schopný v případě potřeby vypnout druhé jádro a zvýšit takt na 2.4 Ghz. MacBook Air touto technologií nedisponuje.
Výkon MacBooku Air je z velké části limitovaný teplotou. Při normálním chodu mají hlavní části počítače přibližně 50°C, pokud je všechno v pořádku, ale co se stane když ho zatížíme? Po minutě stoupne teplota tak rapidně, že CPU se ve snaze zachránit se před "uvařením" snižuje takt na 1 Ghz. Proto nebude výkon počítače vždy stejný. Tato technologie je standardem i u ostatních notebooků, ale nikdy jsem neviděl, aby k redukci frekvence docházelo tak rychle, pokud hovoříme o Apple strojích. U levných značek jsem si na to už patřičně zvykl, ale u nakousnutého jablka je to poměrně novinka, protože srazit takt o třetinu u MacBooku Pro si vyžaduje mnoho času a námahy. Jak se to projeví v praxi? Nuže, podívejte se na porovnání výkonu studeného MacBooku Air v porovnaní s tím samým strojem pár minut zahřívaným pomocí příkazu "yes", který vám v Terminálu začne cyklicky vypisovat libovolný text a zatíží tím počítač na hranici. Zní to sice prudce synteticky, ale když budete na počítači aplikovat pár filtrů ve Photoshopu, po půlhodině práce bude CPU ve stejné situaci. Právě z tohoto důvodu se nárůst výkonu i při dobře optimalizované vícevláknové aplikaci pohybuje jen na úrovni 60% místo 80 či 90%. I když zatěžujete jen jedno jádro, stačí to občas na to, aby se CPU podtaktoval (i když ne až tak rapidně).
Pokles výkonu je okolo 20%, ale i tak to jasně naznačuje, že MacBook Air není sestrojený na dlouhodobé zatížení. Chlazení totiž dostatečně nestíhá ani na plných obrátkách a snížení taktu posune výkon ventilátoru nad tepelný výkon procesoru. Když teplota klesne přibližně pod 70 °C, frekvence se vrátí na původní hodnotu a když se ohřeje, znovu klesne. A tak to jde stále dokola. Řekl bych, že by se to mohlo na životnosti čipu dost podepsat, zvlášť když vezmeme v úvahu, že teplotní výkyvy jsou často i přes 30°C. Nechme už ale procesor procesorem a pojďme se podívat na další aspekty výkonu.
MacBook Air sdílí s MacBooky chipset Santa Rosa. Ten disponuje integrovanou grafickou kartou Intel X3100 se 144MB sdílené paměti, kterou si vyčlení z RAM. Její výkon je tedy shodný s MacBooky, tedy slušný, i když ne oslnivý. Na rekreační hraní her je dostačující, a i při jednodušší práci v 3D si nelze stěžovat. Pokud chcete víc, je tu MacBook Pro. Navzdory tomu si prohlédněme grafy, ať máme přehled o výkonnostních rozdílech. Do grafů byl začleněný i starší MacBook jako zástupce platformy Napa s grafickou kartou Intel GMA950 a ještě nejslabší iMac s kartou Ati Radeon HD 2400XT.
MacBook Air sdílí s MacBooky chipset Santa Rosa. Ten disponuje integrovanou grafickou kartou Intel X3100 se 144MB sdílené paměti, kterou si vyčlení z RAM. Její výkon je tedy shodný s MacBooky, tedy slušný, i když ne oslnivý. Na rekreační hraní her je dostačující, a i při jednodušší práci v 3D si nelze stěžovat. Pokud chcete víc, je tu MacBook Pro. Navzdory tomu si prohlédněme grafy, ať máme přehled o výkonnostních rozdílech. Do grafů byl začleněný i starší MacBook jako zástupce platformy Napa s grafickou kartou Intel GMA950 a ještě nejslabší iMac s kartou Ati Radeon HD 2400XT.
Výsledky ničím nepřekvapují a objektivně porovnávají herní možnosti strojů. Samozřejmě pokud budete hrát na nižších detailech kde nebrzdí grafická karta, ale procesor, framerate her na MacBooku Air bude nižší než na MacBooku, který disponuje výkonnějším procesorem. Dalším důležitým faktorem, podílejícím se na výkoně, je pevný disk. Ten je tradiční brzdou každého počítače na světě, a proto je každé procento navíc poznat více než je tomu u grafik a procesorů. MacBook Air má v sobě ve standardní konfiguraci 80GB pevný disk s plotnami rotujícími 4200 krát za minutu. Je to tedy pomalý disk, kromě toho úhlová rychlost 1.8" plotny je nižší než u 2.5" disků. Všechno však vyvažuje zvýšená hustota zápisu a výsledky jsou celkem přijatelné. Na grafech vidíme výkony různých typů pevných disků při náhodném a sekvenčním zápise i počítání 256kb blokov.
Z těchto čísel si můžeme udělat jasnou představu o výkonu disku, který nejen vypadá, ale opravdu i je dostačující pro běžnou práci. Programy se občas otevírají déle než je zvykem, ale dá se s tím žít. Možná si kladete otázku, zda má význam jít do koupě dražšího modelu s flash diskem. Výhoda o několik desítek tisíc korun dražšího modelu s flash SSD diskem je hlavně v rychlosti náhodného zápisu a načítání, která je téměř totožná s rychlostí sekvenční. Důvodem je princip práce těchto disků, který nemá mechanické části a pracuje podobně jako například paměť RAM.
Současná generace flash disků má ale zatím poměrně nízké rychlosti zápisu a s převahou vítězí jen při načítání. To znamená, že programy se budou spouštět rychleji a systém bude mít lepší odezvy, i když zápis velkých souborů bude s flash diskem stejný jako s konvenčním diskem. Proto je jen na vás, zda se rozhodnete připlatit si za tento luxus (s 1.8 GHz procesorem u SSD modelu). Ale jak už víme z předcházejícího testu, rozdíl 200 Mhz se ztratí v důsledku přehřívání a následného podtaktování velmi rychle.
Když si shrneme výkon MacBooku Air, zjistíme, že je absolutně dostačující na jeho poslání diáře a zařízení na surfování po internetu, ale neměli bychom od něho chtít o mnoho víc. Z důvodu chybějícího FireWire na něm stříhat video stejně není možné a s Photoshopem si hravě poradí, stejně jako s příležitostným hraním her. Majitelé tohoto počítače se s tím musí smířit a ujasnit si, na co počítač budou používat. Nedělejte z něho násilím primární počítač, nehodí se na to. Jeho výkon navíc není možné dále zvyšovat. CPU a GPU jsou tradičně přiletované na desce (jako u každého notebooku), staronové řešení jsou ale přiletované RAM moduly. S tímto řešením jsme se naposledy mohli setkat ještě za časů PowerPC notebooků, když si Apple vyráběl mateřské desky sám. Ale i tehdy byl k dispozici ještě jeden port na vložení vlastní dodatečné RAM. MacBook Air je však bez možností jakýchkoli dalších upgradů. Existuje jen možnost upgradovat disk, což se může hodit v budoucnosti, až ceny SSD disků klesnou a kapacity porostou.
Když si shrneme výkon MacBooku Air, zjistíme, že je absolutně dostačující na jeho poslání diáře a zařízení na surfování po internetu, ale neměli bychom od něho chtít o mnoho víc. Z důvodu chybějícího FireWire na něm stříhat video stejně není možné a s Photoshopem si hravě poradí, stejně jako s příležitostným hraním her. Majitelé tohoto počítače se s tím musí smířit a ujasnit si, na co počítač budou používat. Nedělejte z něho násilím primární počítač, nehodí se na to. Jeho výkon navíc není možné dále zvyšovat. CPU a GPU jsou tradičně přiletované na desce (jako u každého notebooku), staronové řešení jsou ale přiletované RAM moduly. S tímto řešením jsme se naposledy mohli setkat ještě za časů PowerPC notebooků, když si Apple vyráběl mateřské desky sám. Ale i tehdy byl k dispozici ještě jeden port na vložení vlastní dodatečné RAM. MacBook Air je však bez možností jakýchkoli dalších upgradů. Existuje jen možnost upgradovat disk, což se může hodit v budoucnosti, až ceny SSD disků klesnou a kapacity porostou.
Teploty, výdrž baterie
Už byly zmíněny problémy s teplotami - pojďme se tedy podívat na to, jak velké vlastně mohou být, a zda to neohrozí vaše zdraví, pokud budete pracovat s počítačem na kolenou. Teploty označené žlutou značí hodnoty při nečinnosti, respektive málo náročných programech, jako psaní a vyřizování pošty či poslechu hudby. Teploty v zátěži byly naměřené během syntetických benchmarků, když byl počítač pod maximální možnou zátěží. Podobné teploty budete dosahovat, když se pustíte například do hraní her.
Vidíme, že teplota spodní části počítače je až 42°C, a je pravdou, že notebook umí být na kolenou dost nepříjemný i v klidu. Na vině je hliníková konstrukce, která odvádí teplo až na vnější stranu k vám. Nejteplejší je kryt přirozeně pod procesorem, kde je v zátěži opravdu horko, místy až příliš. Klávesnice je však chladná a minimálně na stole vás Air pálit určitě nebude. Chlazení obstarává malý větráček, který reguluje otáčky podle potřeby až do rychlosti 6200 RPM. Běžné otáčky jsou okolo 2500 RPM, při kterých je notebook velmi tichý, uslyšíte ho, jen když skloníte hlavu níže k počítači a soustředíte se. Při plném výkonu je už chod ventilátoru slyšet, ale stále je to v rozumných mezích..
Devizou každého ultramobilního notebooku by měla být výborná výdrž baterie. Naneštěstí tu Air příliš neexceluje a hodnoty v této třídě patří mezi průměrné, občas ani to ne. Pět hodin udávaných Applem by mělo většině lidí stačit a Air je těch 5 hodin skutečně téměř i schopný dosáhnout.
Devizou každého ultramobilního notebooku by měla být výborná výdrž baterie. Naneštěstí tu Air příliš neexceluje a hodnoty v této třídě patří mezi průměrné, občas ani to ne. Pět hodin udávaných Applem by mělo většině lidí stačit a Air je těch 5 hodin skutečně téměř i schopný dosáhnout.
Hodnoty představují asi všechny tradiční činnosti. Nejlepší dosažená hodnota platí pro surfování přes AirPort s 50% jasem a zapnutým iTunes. MacBook Air dokázal tři a půl hodiny přehrávat film uložený na HDD v DVD kvalitě, což je už velmi pěkná hodnota. Položku náročná práce představovalo hraní si v demo verzi programu Cinema 4D s tvorbou 3D animací. Poslední položka je spíše pro ilustraci, za jaký nejkratší čas se dá vybít baterie když se chce. Notebook totiž pracně renderoval, obě jádra jela na 100% a jas displeje byl zvýšený na maximum. Ve výsledku tedy velmi pěkné hodnoty, i když ne ty nejlepší možné v dané kategorii.
Krytí displeje je lesklé, aby nevybočovalo z módního trendu. Navzdory tomu je možné s počítačem pracovat i ve slunečné místnosti, pokud se na displej díváte kolmo a nemáte za zády okno. Děkovat za to můžeme vysokému jasu displeje, který mnoho odlesků eliminuje. Nemusíte se však bát extrémního jasu během noci, protože minimální intenzita podsvícení je stále vhodná i na práci v absolutní tmě bez toho, aby vás bolely oči.
Displej
MacBook Air disponuje 13.3" LCD displejem s rozlišením 1280×800 pixelů, který je schopný nativně zobrazit 262.144 barev, zbytek se dopočítává ditheringem až k výslednému číslu 16,2 milionu. Stejnými parametry disponuje každý notebookový displej, do notebooků se ještě totiž dávají jen 6-bit panely, na rozdíl od lepších desktopových, které mají většinou 8-bit barvy a tedy plných 16,7 milionu barev. Ve prospěch MacBooku Air ale hovoří fakt, že disponuje moderním LED podsvícením, což je znak výborné homogenity podsvícení, životnosti, vysokého jasu, nízké spotřeby a též ekologičnosti. Navíc je to právě LED podsvícení, které umožnilo vyrobit tak tenký displej, neboť konvenční CCFL trubice si žádají více prostoru.Krytí displeje je lesklé, aby nevybočovalo z módního trendu. Navzdory tomu je možné s počítačem pracovat i ve slunečné místnosti, pokud se na displej díváte kolmo a nemáte za zády okno. Děkovat za to můžeme vysokému jasu displeje, který mnoho odlesků eliminuje. Nemusíte se však bát extrémního jasu během noci, protože minimální intenzita podsvícení je stále vhodná i na práci v absolutní tmě bez toho, aby vás bolely oči.
Co se týká podání barev, není špatné. Displej MBA je kalibrovaný lépe než displeje na obyčejném MacBooku a směle zápasí s MacBookem Pro. Displej se hodí i na domácí úpravu fotek a barvy jsou poměrně reálné, bez zbytečného umělého přesycení. Jediné negativum bylo podání černobílého přechodu, bylo strašné a nedalo se s tím nic dělat. Jednoduše 6-bit v praxi. Duhový přechod byl mnohem hezčí, bez přehnaně výrazného proužkování a ditheringu. Dokonce nenastal ani zjevný klasický problém TN displejů s přepálenou červenou a fialovou.
Důležité parametry displeje jsou i pozorovací úhly. Technologie TN se vyznačuje tím, že vertikální a horizontální pozorovací úhly nejsou stejné. Naštěstí oba jsou na MacBooku Air dostatečně velké. Při pohledu zdola na maximálně vyklopený displej přecházejí barvy do inverze, ale v takovéto poloze se s počítačem běžně nepracuje, takže to jako problém nevidím.
Důležité parametry displeje jsou i pozorovací úhly. Technologie TN se vyznačuje tím, že vertikální a horizontální pozorovací úhly nejsou stejné. Naštěstí oba jsou na MacBooku Air dostatečně velké. Při pohledu zdola na maximálně vyklopený displej přecházejí barvy do inverze, ale v takovéto poloze se s počítačem běžně nepracuje, takže to jako problém nevidím.
Trackpad
Málokdy se věnuje trackpadu notebooku samostatná kapitola, ale MacBook Air je přeci jen neobyčejný právě i po stránce ovládání. Při uvedení iPhonu se svět obdivoval multitouch technologii, která si u MBA našla cestu i do osobních počítačů, a to v nezměněné podobě, dokonce i čip na rozpoznávání dotyků je v MBA stejný. Přibyly proto některé nové triky, které můžete použít při ovládání systému a aplikací. Všechny je najdete v nastaveních trackpadu v System Preferences i s animovanými ukázkami použití.
Kromě běžných věcí, jako je pravé kliknutí dvěma prsty, posouvání oken a scrollování, můžete například roztáhnutím prstů zvětšit fotku či zoomovat stránku v Safari. Umožněno je i otáčení obrázků například v iPhoto či Preview pomocí otáčení dvou prstů. Poslední vychytávka je určená hned pro tři prsty. Jednoduchým posunutím do strany si můžete nechat zobrazit další snímek, či směrem doleva otevřít předcházející stránku v Safari. Chce to chvíli času, než se je intuitivně naučíte všechny používat, ale bude to stát za to. Jediné, co někoho může mrzet, je trochu menší HW tlačítko na klikání. Klikat však můžete i ťuknutím prstu na trackpadu bez použití hardwarového tlačítka.
Osobně mi nepřítomnost mechaniky dost lezla na nervy, protože veškerý testovací SW jsem měl na CD nosičích, ale v praxi se dnes už tento způsob přenosu informací příliš nepoužívá. Kdo si chce zpříjemnit život, může si koupit externí mechaniku, buď od Apple, která sa dá napájet z jednoho USB portu, anebo od jiného výrobce. Ačkoliv mechanika od Apple je velmi pěkná, tenká a má rozumnou cenu, je kompatibilní jen a jedině s MacBookem Air. Důvodem je její proudový odběr, který není sice vysoký, ale dodává se jen přes jeden USB port a je vyšší než specifikace pro USB dovolují. Na MacBooku Air je port upravený tak, aby tyto odběry zvládl. Nezkoušejte zapojit mechaniku přes USB hub s jinými zařazeními, nemusí to stačit a byla by škoda kdyby mechanika selhala pro nedostatek proudu uprostřed vypalování.
Ve vzduchu ještě visí otázka, jak je to s Boot Campem a jinými operačními systémy, které nejsou stavěné na instalaci přes AirPort. Od té doby, co Macy umí startovat z USB zařízení, je odpověď známá. Budete si muset chtě nechtě externí mechaniku zakoupit. Když si koupíte mechaniku s externím napájením (skoro každá), můžete spokojeně používat i USB hub s dalšími zařízeními, a za jistých okolností by tak mohl nahradit primární počítač, ale příliš to nezkoušejte. Když víte, že se do takové situace budete dostávat častěji, plnohodnotný MacBook bude rozumnější, praktičtější a i lacinější volba.
Remote Disc
MacBook Air si svůj tenký profil může dovolit kromě jiného i díky absenci optické mechaniky. Jak ale nainstalovat OS, a co Boot Camp? Běží na MBA Windows? Na všechny tyto otázky existuje odpověď kladného charakteru s jistými omezeními. Pokud chcete nainstalovat Leoparda nanovo, musíte mít další počítač nebo externí mechaniku. V tom prvním případě stačí vložit instalační médium MacBooku Air do mechaniky a nainstalovat z něho patřičný software, který umožní sdílet mechaniku přes WiFi. Tak můžete instalovat software i operační systém. Nevýhodou je jen zmíněný klientský software, který vám úspěšně zabrání na cestách zkopírovat data z půjčeného CD, a přenosové rychlosti, které se zřídkakdy přehoupnou přes 2 MB/s.Osobně mi nepřítomnost mechaniky dost lezla na nervy, protože veškerý testovací SW jsem měl na CD nosičích, ale v praxi se dnes už tento způsob přenosu informací příliš nepoužívá. Kdo si chce zpříjemnit život, může si koupit externí mechaniku, buď od Apple, která sa dá napájet z jednoho USB portu, anebo od jiného výrobce. Ačkoliv mechanika od Apple je velmi pěkná, tenká a má rozumnou cenu, je kompatibilní jen a jedině s MacBookem Air. Důvodem je její proudový odběr, který není sice vysoký, ale dodává se jen přes jeden USB port a je vyšší než specifikace pro USB dovolují. Na MacBooku Air je port upravený tak, aby tyto odběry zvládl. Nezkoušejte zapojit mechaniku přes USB hub s jinými zařazeními, nemusí to stačit a byla by škoda kdyby mechanika selhala pro nedostatek proudu uprostřed vypalování.
Ve vzduchu ještě visí otázka, jak je to s Boot Campem a jinými operačními systémy, které nejsou stavěné na instalaci přes AirPort. Od té doby, co Macy umí startovat z USB zařízení, je odpověď známá. Budete si muset chtě nechtě externí mechaniku zakoupit. Když si koupíte mechaniku s externím napájením (skoro každá), můžete spokojeně používat i USB hub s dalšími zařízeními, a za jistých okolností by tak mohl nahradit primární počítač, ale příliš to nezkoušejte. Když víte, že se do takové situace budete dostávat častěji, plnohodnotný MacBook bude rozumnější, praktičtější a i lacinější volba.
Mobilita
Poměrně dost otázek vyvolává mobilita MacBooku Air. Je to sice nejlehčí a nejtenčí notebook Apple, ale displej je standardní velikosti, jako u běžného MacBooku, a zabírá stejně místa. To však není úplně pravda. To, že notebook je tak tenký znamená, že ho klidně můžete dát do tašky mezi ostatní věci, stačí nějaký neoprénový obal, aby se nepoškrábal. Také nízká hmotnost se na mobilitě významně projeví. Mám 12" iBook G4, který má sice menší displej, ale je skoro jednou tak těžký, a na delší cestě je to cítit. Ať už na zádech v batohu, nebo v tašce, když mě po čase začne bolet ruka.
Air je oproti tomu nepostřehnutelný a je to nejlepší notebook do terénu v nabídce. Díky celkem kvalitnímu displeji by se mohl stát pomůckou fotografů, kterým se nechce sebou tahat MacBook Pro. Ale přiznejme si, že vzhledem k ceně a prakticky nemožnost sloužit jako primární počítač, je Air zaměřený hlavně na manažérské použití, protože působí velmi reprezentativně a kromě jiného jasně ukazuje, že majitel na to má.
Pokud hledáte co nejvýkonnější notebook s největší výbavou, který nahradí i desktop, pak pro vás MacBook Air rozhodně není vhodný. Sáhněte raději pro MacBooku, nebo 17" MacBooku Pro. Nicméně pokud hledáte stylový sekundární notebook na cesty a práci, pak zjistíme, že MacBook Air je po všech stránkách perfektní, i když by se možná vyplatilo odstranit některé konstrukční nedostatky a též upravit Boot Camp tak, aby instalace dalších systémů nevyžadovala externí mechaniku.
Cena
MacBook Air v základní konfiguraci je podle srovnání cen nákupního rádce Heureka k dostání v cenovém rozsahu 44 .725 - 48.600,- Kč (ceny uvedeny včetně DPH). Za verzi s lepším procesorem (1,8 GHz) si připlatíte nějakých 6-10 tisíc korun. Pokud dáváte přednost SSD úložišti místo klasického disku, připravte si navíc doplatek 25-30 tisíc korun.Závěr
Pokud bychom se na MacBook Air podívali jako na každý jiný notebook, zjistili bychom, že zaostává v mnoha oblastech. Na druhé straně, pokud budeme od něho očekávat to, na co byl postaven a nic víc, poslouží velmi dobře. Na cestě, v práci, tam vás nebude zajímat, že není schopný podávat optimální výkon při renderingu, ale to, že se můžete připojit na internet a dělat jednoduchou práci poměrně dlouho i bez přísunu elektrické energie. Není to však nemohoucí elekronický diář, když je třeba, umí podat slušný výkon, třeba i při hrách.Pokud hledáte co nejvýkonnější notebook s největší výbavou, který nahradí i desktop, pak pro vás MacBook Air rozhodně není vhodný. Sáhněte raději pro MacBooku, nebo 17" MacBooku Pro. Nicméně pokud hledáte stylový sekundární notebook na cesty a práci, pak zjistíme, že MacBook Air je po všech stránkách perfektní, i když by se možná vyplatilo odstranit některé konstrukční nedostatky a též upravit Boot Camp tak, aby instalace dalších systémů nevyžadovala externí mechaniku.
Klady
- nádherný elegantní design, malé rozměry, mobilita
- solidní výkon v dané třídě
- displej s LED podsvícením
- trackpad s podporou MultiTouch technologie
- podsvícená klávesnice
- tichý chod
- ideální doplněk na cesty, i díky dostačující výdrži baterie, zajímavé rozšíření k vašemu desktopu
- možnost standardně připojit VGA i DVI diplej či promítačku, tehdy můžete využít IR senzor a dokoupit Apple Remote na profesionální prezentování
Zápory
- vyšší teploty i v pokoji, při maximálním výkonu se CPU dost rychle začne zpomalovat (ale i ochlazovat) snižováním taktu
- nemožnost rozšíření RAM, malé množství portů, chybějící mechanika
- Remote Disc je sice profesionální náhrada mechaniky, ale stále není tak pohodlná kvůli klientskému softwaru, nanejvýš pro použití Boot Campu je nevyhnutné mechaniku dokoupit
- výměna baterie není tak jednoduchá jako u MacBooku/MacBooku Pro, Apple doporučuje vyměnit ji v servisu
Další zajímavé články na MacBlogu
- Balení, vnitřek a výkon MacBook Air
- Recenze: černý MacBook detailně
- Recenze: 24 palcový iMac pod drobnohledem
- Apple MacBook Air vs. Toshiba Portege R500 vs. Fujitsu LifeBook Q2010 vs. Lenovo X300
Autor: Maroš MészárosFotokredit: MacBlog
